Před vánočním prosincovým shonem odjel team Perseus Diving do tepla Egypta. Naším cílem byla loď Martina, která nás vezla na lokality Daedalus a Elphinstone. Zdlouhavou cestu z letiště Hurghada do Marsa Alam si účastníci krátili dodržováním pravidelného pitného režimu - přece jenom cesta do přístavu trvala 4 hodiny a dehydratace je hrozba pro každého potápěče. Nalodili jsme se v brzkých ranních hodinách za doprovodu vzdáleného volání muezzinů k modlitbám. Po pár hodinách odpočinku a vydatné snídani loď vyplula směrem Deadalus. První zastávkou naší plavby byla lokalita Mu Barak, kde jsme zvládli dva úvodní ponory, během kterých jsme pilovali vyvážení, vypouštění deko-bójek a vzali si pod naše křídla jednoho potápěče, který měl delší pauzu a potřeboval jištění instruktora.

Následoval noční přejezd na Daedalus, kam jsme dorazili za úsvitu. Těšili jsme se na kladivouny, kteří ale bohužel neměli náladu na potápěče. Sice jsme měli přesný plán, jak v 40m hloubce pozorovat tyto krasavce, ale příroda je nevyzpytatelná. Najednou se k nám však z hloubky blížily dva velké stíny. Skupina se semknula, potápěči nažhavili foťáky - a hle, dva obrovští tuňáci, kteří nás majestátně minuli. Na bezpečnostní zastávce jsme přemýšleli nad jateční hodnotou tuňáků a už nevěřili, že nějakého žraloka potkáme. To jsme však netušili, že nás největší zážitek teprve čeká. Znenadání se u hladiny objevil žralok longimanus, dorážející na ostatní skupiny potápěčů, kterého si všiml náš instruktor Josef. Jasným signálem dlaní upozornil členy své skupiny na tuto skutečnost. Než jsme si jej stačili pořádně prohlédnout, žralok zmizel tak rychle, jak se objevil. Vypustili jsme deko-bójku, vynořili se a čekali na odvoz zpět na loď. Náš instruktor průběžně kontroloval situaci, jestli se žralok znovu neobjeví. Najednou Josef zvolal "Bacha, pod vámi je žralok!". Žádný z potápěčů instruktorovi nevěřil - do doby, než si nasadili masky (které si samozřejmě někteří již sundali). Dlouhoploutvák se k nám zvědavě přibližoval, za hranici komfortní zóny. Josef neohroženě vyrazil, aby tohoto zvědavce odstrašil. Pouhé nakopnutí ploutví nestačilo, protože se po krátkém okamžiku opět vrátil, proto náš ochránce popadnul kameru a s ní ho chtěl úderem přes čumák zahnat. Najednou instruktor pocítil v levém lýtku křeč. "Že by málo magnesia?", pomyslel si. Ne, to jen jedna potápěčka hledala svým stiskem oporu a pocit bezpečí a doufala, že ji žralok za Josefem přehlédne. Hluk našeho zodiacu žraloka odehnal a my mohli z vody. Tento adrenalinový zážitek všem vykouzlil úsměv na rtech a budeme na něj vzpomínat o to více, jelikož jsme byli jediní, kdo nějakého žraloka na tomto zájezdu spatřil.

Další ponory probíhaly v podobném duchu, tušili jsme, že další žraloci už nebudou. Zkušený instruktor Ahmed podotknul, že bez vln a proudů se kladivouni neukáží. I tak byl Daedalus reef krásný, stěny padající do obrovských hloubek se hemžily životem. Pozorovali jsme několik velkých Napoleonů a pod lodí na nás čekalo obrovské hejno barakud.

Doufali jsme, že Elphinstone nabídne vše, co má. Dle předpovědi nás čekaly vlny, proudy a vítr - ideální pro pozorování žraloků. Ale bohužel, právě z tohoto důvodu rozhodl kapitán o změně trasy. Naším novým cílem se tak stal vrak trajektu Salem Express, který jsme si krásně prohlédli zevnitř. V útrobách vraku je stále cítit neštěstí, které se tu odehrálo. Tuto poměrně nedávnou tragédii nám připomínají rozházené kufry a osobní věci pasažérů. Naše skupina v čele s místním instruktorem Ahmedem se vydala prozkoumat vrak, do méně známých prostor, kde jsme se cítili jako křečci v kleci. Ve vraku se k nám Ahmed ve větší místnosti vrátil a pořád ukazoval na světlo našeho instruktora Josefa a snažil se mu jeho světlo vzít. Ukořistit jeho baterku však není tak snadné, jeho sofistikovaný systém držátek jen tak nepovolí. Nejdříve jsme nevěděli, kde je problém, ale konečně jsme pochopili, že Ahmedovi přestala fungovat baterka a záložní nemá.

Zbytek ponorů následoval na reefech kolem Safagy. Na krásně porostlých stěnách v hloubkách okolo 40m jsme si prohlíželi masivní gorgonie a nádherné korálové zahrady, ze kterých na nás vykukovaly murény. Přišla nás pozdravit i kareta a parejnok elektrický. Noční ponor v korálovém labyrintu byl náročný na orientaci, ale díky chobotnici, která večeřela, jsme na náročnost hned zapomněli. Krásný zážitek ještě umocnilo pozorování korálů pod UV světlem.

Během závěrečného ponoru v blízkosti Hurghady bylo vidět, jak moc místním korálům prospělo menší množství turistů během covidové pauzy, která dala korálům možnost nadechnout se, zotavit se a znovu nabrat síly. Ti, kteří se odvážili okusit místní kulturu, se po posledním ponoru vydali do víru města na návštěvu lazebníka a kavárny. Tím bylo naše dobrodružství u konce. Egypt nám poskytnul krásné útočiště od shonu každodenního života a sychravého českého počasí.

Další dobrodružství na nás čeká v dubnu na trase k ostrovům St Johns. 

Josef & Kačka